Nejdůležitější skupinou protokolů na internetu je rodina TCP/IP. Do této skupiny řadíme protokoly, které slouží k základnímu přenosu dat, sestavení síťového spojení a zároveň umožňují funkčnost připojení vašeho počítače k internetové síti. Jinými slovy lze říct, že se jedná o základní množinu pravidel, která určuje syntaxi a význam jednotlivých sdělení při komunikaci na síti.
Základním protokolem síťové vrstvy a de facto tak i celého internetu je IP (angl. Internet Protocol), který funguje na základě tzv. IP adres. Tu využívají všechny počítače či jiná zařízení s aktivním přístupem do sítě. Právě skrz tuto adresu síťové protokoly určují, do kterého zařízení mají doručit určitá data. IP protokol tak na základě IP adres vysílá tzv. datagramy obsažené v jejich záhlaví a poskytuje vyšším vrstvám síťovou službu bez spojení. Datagramy putují sítí nezávisle na sobě a samy tak nezajišťují pořadí ani spolehlivost doručení. To zajišťují až vyšší vrstvy, jako specifické aplikace nebo protokoly transportní vrstvy.
V současnosti se stále nejvíce využívá protokol IP verze 4 (někdy taky jako IPv4) z roku 1981. Existuje však aktuálnější verze IPv6 z roku 1996, která již místo původního 32bitového adresování používá 128bitové adresy, čímž řeší problém s nedostatkem adres v IPv4, a rovněž vylepšuje bezpečnostní kritéria pro přenos dat a další vlastnosti současného protokolu. Jejímu plošnému zavedení však brání fakt, že není zpětně kompatibilní s původní verzí IPv4. Nicméně procento zařízení, která tento novější protokol využívají, stále roste.
Nejpoužívanějším protokolem transportní vrstvy je TCP (angl. Transmission Control Protocol). Jedná se o tzv. spojově orientovaný protokol, což znamená, že zajišťuje vytvoření virtuálního okruhu mezi koncovými aplikacemi a umožňuje spolehlivý a obousměrný přenos dat.
Protokol TCP tedy doplňuje IP protokol, protože garantuje spolehlivost a správné pořadí doručení datagramů. Dále také umožňuje rozlišovat a rozdělovat data vícera aplikací (např. webový server a emailový server), které běží na jednom počítači. S TCP se můžete setkat u spousty populárních aplikačních protokolů, jako jsou WWW, e-mail, nebo SSH.
Další z rodiny TCP/IP protokolů je DHCP (angl. Dynamic Host Configuration Protocol). Používá se pro automatickou konfiguraci počítačů připojených do počítačové sítě. Jinými slovy zajišťuje dynamické přidělování IP adres, dále také masku sítě, implicitní bránu a adresu DNS serveru. Pokud se vaše zařízení připojuje k internetu, aniž byste museli ručně nastavovat jeho IP adresu, děje se tak zásluhou DHCP protokolu. Tím tento protokol významně zjednodušuje správu a využití počítačové sítě již od roku 1993.
Probrali jsme základní komunikační protokoly, které slouží k budování počítačové sítě. Nyní se podívejme na ty, se kterými se setkáváme v běžném užívání webového prohlížeče.
Základním protokolem určeným pro komunikaci mezi servery celosvětové sítě (WWW) je HTTP (angl. Hypertext Transfer Protocol). Díky němu si ve vašem prohlížeči můžete zobrazovat webové stránky. Společně například s elektronickou poštou se HTTP velkou měrou zasloužil o rozmach internetu ve světě.
Webový prohlížeč skrze něj předává webovému serveru informace o svém nastavení a vlastnostech společně s konkrétním požadavkem na určitý dokument. Server následně požadovaný dokument nalezne a zašle vám ho zpět. Tím HTTP umožňuje zobrazit v prohlížeči příslušnou webovou stránku.
Druhou hlavní verzí základního protokolu HTTP, používanou k přenosu webových stránek mezi serverem a prohlížečem, je HTTP/2. Funguje od května 2015 a byl vyvinut na základech protokolu SPDY, který původně představil Google. Jeho standardizaci podpořily všechny významné webové prohlížeče (Chrome, Opera, Firefox, Edge, Internet Explorer a Safari).
Nadcházející verze HTTP/3 je poslední novinkou na poli webových protokolů. Tento nově připravovaný standard je vlastně aplikací HTTP uvnitř transportního protokolu QUIC. Klíčovým atributem HTTP/3 by podle jeho tvůrců měla být především rychlost. Nicméně se jedná o velmi nový objev, proto bude ještě nějaký čas trvat, než se začne plně nasazovat.
HTTPS (angl. Hypertext Transfer Protocol Secure) umožňuje zabezpečenou komunikaci v počítačové síti. Jedná o nadstavbu protokolu HTTP, která slouží k šifrování spojení mezi dvěma stranami komunikace. Zajišťuje autentizaci, důvěrnost přenášených dat a jejich integritu. Jeho spolehlivost v zabezpečení se odvíjí od použité verze šifrovacího systému serveru a webového prohlížeče. Je tedy třeba dbát na aktuální verzi vašeho prohlížeče při využívání webových stránek, do kterých zadáváte svá citlivá data jako platební údaje a další.
Už jsme hovořili o tom, že protokol HTTP byl společně s elektronickou poštou významnou příčinou rozmachu internetu. Fungování e-mailu nezbytně zajišťují další komunikační protokoly zpravidla sloužící k přenosu pošty do vámi využívaného poštovního klienta a pro odesílání zpráv.
SMTP (angl. Simple Mail Transfer Protocol) se využívá pro přenos e-mailů mezi počítačovými programy na elektronickou poštu. Funguje na základě přímého spojení, čímž zajišťuje doručení pošty od odesílatele k adresátovi, který si ji pak může stáhnout skrze protokoly POP3 nebo IMAP. Kromě samotného textu je možné k e-mailu připojit i přílohu.
POP3 (angl. Post Office Protocol 3) je aplikační protokol pracující skrz TCP/IP připojení. Používá se pro stahování e-mailových zpráv ze vzdáleného serveru do poštovního klienta (např. Outlook nebo Thunderbird). Jeho hlavním znakem je to, že pokud stáhnete poštu do svého počítače (tzv. lokálně), data ze serveru zmizí.
IMAP (angl. Internet Message Access Protocol) umožňuje vzdálený přístup k e-mailové schránce prostřednictvím e-mailového klienta. Krom samotného čtení zpráv umožňuje IMAP oproti protokolu POP i pokročilé možnosti vzdálené správy jako je přesouvání a mazání zpráv, prohledávání na straně serveru apod. Navíc protokol umožňuje současné připojení více klientů. Na rozdíl od POP protokolu, kde pošta po lokálním stažení ze serveru zmizí, prohlíží klient přes IMAP svou poštu přímo na serveru. Nestahuje je tedy do svého PC a data zůstávají dále na serveru.
Po protokolech zajišťujících základní přenosy dat pro sestavení internetové sítě a přenos elektronické pošty si představme ještě ty, které jsou schopny pojmout větší množství dat a zajistit tak přenos velkých datových souborů. Protokoly HTTP nám díky rozšíření MIME umožňují stahovat soubory ze vzdálených serverů, ovšem k přenosu souborů existují specializované protokoly přímo k této činnosti určené.
FTP (angl. File Transport Protocol) je označení pro protokol pocházející už ze začátku 70. let, který se využívá k přenosu dat mezi dvěma počítači nepřipojených na jedné síti (například ve firmě), ale pouze k internetu kdekoli na světě. Pro práci s FTP je třeba mít program (FTP klient), který vám umožní různé operace se soubory a adresáři, jako např. kopírování, přejmenování, nahrávání dat na server a jejich stahování do vašeho počítače.
FTPS je rozšíření protokolu FTP, který zajišťuje bezpečný přenos dat po síti. Někdy se označuje také jako FTP/SSL.
SFTP (angl. SSH File Transfer Protocol) je protokol určený pro bezpečný přenos souborů po síti. Jeho možnosti jsou podobné jako u FTP, a tak se často mylně zaměňuje s jeho zabezpečeným rozšířením FTPS.
čeština 
slovenčina 
english