Možná jste se s tím již setkali. Navýšili jste si u VPS velikost operační paměti a na první pohled se úprava konfigurace nijak neprojevila. Hlavní příčinou je funkce dynamické RAM (Hyper-V Dynamic Memory), která byla poprvé představena v systému Windows Server 2008 R2 s aktualizací SP1. Tento přístup změnil způsob, jakým je paměť přidělována virtuálním strojům. Namísto pevného přiřazení paměťových zdrojů je RAM alokována dynamicky podle aktuálních potřeb.

Jak funguje dynamická alokace paměti?

Hyper-V Dynamic Memory funguje na základě dvou hlavních parametrů: Startup RAM a Maximum RAM. Při spuštění virtuálního serveru je přiděleno množství paměti definované parametrem Startup RAM, které zajišťuje plynulé spuštění operačního systému. Následně je paměť dynamicky přidělována na základě aktuálních požadavků pracovních úloh, a to až do výše nastaveného limitu Maximum RAM, za který si platíte.

Příkladem může být situace, kdy server běží v období nízké zátěže. V tomto případě Hyper-V přidělí serveru pouze tolik paměti, kolik je nutné pro jeho optimální provoz. Jakmile však dojde k navýšení požadavků na výkon (např. při spuštění více aplikací či zvýšené aktivitě uživatelů), Hyper-V dynamicky navyšuje množství přidělené paměti, aby zajistil nepřetržitou dostupnost a výkon služeb. Jakmile náročné procesy skončí, systém může automaticky uvolnit část paměti zpět.

Dynamická RAM je v případě náhlého vytížení serveru přidělena okamžitě, doslova v rámci sekund. Zatímco většina softwarů, jako například SQL server, dokáže využít dostupnou RAM opravdu rychle, některé programy jsou navrženy tak, že nejprve kontrolují celkové množství volné paměti před tím, než si ji přidělí. Další RAM pak mohou odmítnout, i když je k dispozici. Takové softwary proto vyžadují specifické úpravy, aby byly schopny efektivně pracovat s dynamicky přidělenou pamětí.

Může se zdát, že máte k dispozici pouze 3,5 GB paměti. Reálně však můžete využít až 6,0 GB. Server si prostředky v případě potřeby automaticky vyžádá.